OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Proč má subjekt údajů práva?

Obecné nařízení, ostatně tak jako i zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, přiznává subjektům údajů práva. Jejich účelem je vybalancovat vztah mezi správcem a subjektem údajů. Jsou základním pilířem modelu ochrany osobních údajů v evropském prostoru. Nutno podotknout, že obecné nařízení posiluje systém práv subjektů, oproti zákonu o ochraně osobních údajů, a to jak v aktualizaci stávajících práv, tak i některými novými právy, jako je např. právo na přenositelnost.

Je nějaká lhůta, do kdy musí správce reagovat na podanou žádost subjektu údajů?

Pokud se jedná o žádost podle článků 15 až 22 obecného nařízení, musí být informace o přijatých opatřeních poskytnuta bez zbytečného odkladu a v každém případě do jednoho měsíce od obdržení žádosti. Lhůtu lze ve výjimečných případech prodloužit o dva měsíce, o čemž musí být subjekt údajů ze strany správce informován, včetně důvodů prodloužení.

Jaká jsou práva subjektu údajů?

Subjekt údajů má právo na to být informován o zpracování svých osobních údajů. Tím se rozumí právo na určité informace o zpracování jeho osobních údajů, tak aby byla především naplněna zásada transparentnosti zpracování. Jde zejména o informace o účelu zpracování, totožnosti správce, o jeho oprávněných zájmech, o příjemcích osobních údajů. V tomto případě jde o pasivní právo, jelikož aktivitu musí vůči subjektu údajů vyvinout správce, aby požadované informace stanovené v obecném nařízení subjektu údajů poskytl, resp. zpřístupnil.

Úplný výčet informací, které správce poskytuje při shromažďování osobních údajů, lze nalézt v článcích 13 a 14 obecného nařízení. Obecné nařízení formálně rozlišuje poskytování informací v případě, že osobní údaje jsou získány od subjektu údajů, resp. nejsou získány od subjektu údajů. Právo na informování je ekvivalentem práva na informace o zpracování stanoveném v § 11 současného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Mezi další práva subjektu údajů, která jsou mnohdy založena na aktivitě (žádosti) subjektu údajů, patří 
• právo na přístup k osobním údajům, 
• právo na opravu, resp. doplnění, 
• právo na výmaz, 
• právo na omezení zpracování, 
• právo na přenositelnost údajů, 
• právo vznést námitku,
• právo nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování s právními či obdobnými účinky, zahrnujíce i profilování.

Co se rozumí přístupem k osobním údajům?

Přístupem k osobním údajům se rozumí oprávnění subjektu údajů na základě jeho aktivní žádosti získat od správce informaci (potvrzení), zda jsou či nejsou jeho osobní údaje zpracovávány a pokud jsou zpracovávány, má subjekt údajů právo tyto osobní údaje získat a zároveň má právo získat následující informace:

• účely zpracování,
• kategorie dotčených osobních údajů,
• příjemci nebo kategorie příjemců, kterým osobní údaje byly nebo budou zpřístupněny,
• plánovaná doba, po kterou budou osobní údaje uloženy,
• existence práva požadovat od správce opravu nebo výmaz osobních údajů, právo vznést námitku,
• právo podat stížnost u dozorového úřadu,
• veškeré dostupné informace o zdroji osobních údajů, pokud nejsou získány od subjektu údajů,
• skutečnost, že dochází k automatizovanému rozhodování, včetně profilování.

Pokud správce o fyzické osobě žádné údaje nezpracovává, poskytuje se informace, že osobní údaje tazatele nejsou předmětem zpracování osobních údajů ze strany správce.

Jde o ekvivalent práva přístupu k osobním údajům, stanoveném v § 12 současného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Co když jsou údaje nepřesné?

Subjekt údajů má právo na opravu nepřesných osobních údajů, které se ho týkají. Toto právo vyvěrá ze zásady přesnosti. Neznamená to povinnost správce aktivně vyhledávat nepřesné údaje (avšak nic mu v tom ani nebrání), ani to neznamená povinnost správce např. každoročně požadovat po subjektu údajů aktualizaci jeho údajů. Pokud se subjekt údajů domnívá, že správce zpracovává jeho nepřesné údaje, upozorní jej na to. Je povinností správce, pokud mu subjekt údajů oznámí, že požaduje opravu jeho osobních údajů, zabývat se jeho žádostí.

Co znamená právo být zapomenut?

Právo na výmaz (být zapomenut) představuje v obecném nařízení jinými slovy vyjádřenou povinnost správce zlikvidovat osobní údaje, pokud je splněna alespoň jedna podmínka:

• osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány,
• subjekt údajů odvolá souhlas a neexistuje žádný další právní důvod pro zpracování,
• subjekt údajů vznese námitky proti zpracování a neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování,
• osobní údaje byly zpracovány protiprávně,
• osobní údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti,
• osobní údaje byly shromážděny v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti podle článku 8 odst. 1 obecného nařízení.

Právo na výmaz se tedy uplatní jen ve vyčtených bodech, tj. když nastane daná okolnost.

Většina vyjmenovaných případů je součástí i současného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, nebo vyplývají z jeho podstaty.

Právo na výmaz není absolutní právo, které by subjektu údajů dávalo možnost žádat kdykoli a za jakékoli situace o vymazání osobních údajů. Nelze např. v rámci práva být zapomenut žádat likvidaci všech osobních údajů např. při ukončení zaměstnání či poskytování finančních služeb, jelikož na správce se vztahují povinnosti o dalším uchování některých osobních údajů.

Co znamená právo na přenositelnost údajů?

Právo na přenositelnost je zcela nové právo subjektu údajů, jehož podstatou je možnost za určitých podmínek získat osobní údaje, které se ho týkají a jež správci poskytl, ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu, a právo předat tyto údaje jinému správci, aniž by tomu původní správce bránil. Zároveň má subjekt údajů, pokud požádá, i právo na to, aby správce předal jeho osobní údaje ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu jinému správce, je-li to technicky proveditelné.

Společné podmínky k aplikaci práva na přenositelnost:

• musí jít o zpracování založené na právním důvodu souhlasu či smlouvě,
• zpracování se provádí automatizovaně.

Výkonem práva na přenositelnost nesmí být nepříznivě dotčena práva a svobody jiných osob.

K právu na přenositelnost údajů byl ze strany Pracovní skupiny WP29 vydán výkladový materiál dostupný v rubrice Schválené pokyny.

Kdy lze vznést námitku proti zpracování osobních údajů?

Subjekt údajů má z důvodů týkajících se jeho konkrétní situace právo kdykoli vznést námitku proti zpracování osobních údajů, které jsou zpracovávány na základě právních důvodů:

• zpracování je nezbytné pro plnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen,
• zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany.

Správce osobní údaje dále nezpracovává, pokud neprokáže závažné oprávněné důvody pro zpracování, které převažují nad zájmy nebo právy a svobodami subjektu údajů, nebo pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků. Do jisté míry jde o ekvivalent práva na vysvětlení dle § 21 současného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Námitku lze vznést i proti zpracování osobních údajů pro účely přímého marketingu nebo profilování. Pokud subjekt údajů vznese námitku proti zpracování pro účely přímého marketingu, nebudou již osobní údaje pro tyto účely zpracovávány.

Jak chápat právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném rozhodování?

Toto právo zajišťuje subjektu údajů, že nebude předmětem rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká. Jinými slovy, jde o zajištění, aby se o právních účincích nerozhodovalo automatizovanými postupy bez lidské ingerence, kromě možných výjimek.

Automatizované rozhodování je přípustné v případě, kdy je nezbytné k uzavření nebo plnění smlouvy mezi subjektem údajů a správcem, pokud je povoleno právem EU nebo členským státem nebo pokud je založeno na výslovném souhlasu subjektu údajů.

Nelze tak například automatizovaně pokutovat řidiče překračující rychlost, aniž by pokutu nepřezkoumal člověk.

Zákaz automatizovaného individuálního rozhodování je stanoven i v § 11 odst. 6 současného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Mohu si jako správce účtovat náklady v souvislosti s výkonem práv subjektu údajů?

Zásadně platí, že informace podle článků 13 a 14 a veškerá sdělení a úkony podle článků 15 až 22 a 34 obecného nařízení se poskytují a činí bezplatně. Pouze v případě, kdy jsou žádosti podané subjektem údajů zjevně nedůvodné nebo nepřiměřené, zejména protože se opakují, může správce buď uložit přiměřený poplatek, nebo odmítnout žádosti vyhovět. Zjevnou nedůvodnost dokládá správce.

Co když subjekt údajů zneužívá své právo?

Zneužitím nelze a priori rozumět výkon práv subjektu údajů. O zneužití práva subjektem údajů lze hovořit zejména tehdy, pokud se žádosti opakují a jsou zjevně nedůvodné či nepřiměřené. V takovém případě může správce uložit přiměřený poplatek nebo odmítnout žádosti vyhovět. Zjevnou nedůvodnost nebo nepřiměřenost dokládá správce.

Kontakt na pověřence:

ON-EPD s.r.o.
Libina 190,
788 05, Libina
IČO: 066 81 654

Email: on-epd@email.cz